|
Aktuality ze života Valašské družiny
|
||
 |
||
|
Druhá letošní Rekognoskace Už jsem napsal před týdnem, co si myslím o rekognoskacích – že vůbec nejde o hledání nějakého nového místa, i když z významu slova to vyplývá („obhlídka terénu“), ale spíše o tematické přátelské setkání. Na vojně pověřená hlídka vyjela zjistit před cvičením, kde že se to„rozbije“ tábor, kam pro rohlíky, kde je studánka vody čisté, kam postavit latrínu. Výsledek však byl vždy totožný: kromě řidiče byli při návratu všichni opilí. Základ významu slova rekognoskace je tedy vcelku správný a shodný.
Tentokrát byla cílem znamenitá vinotéka paní Ptáčkové v Žatecké ulici: L.C. NICOLAS ( www.lcnicolas.cz ). Na rozdíl od velkokapacitní občerstvovny minule, tentokrát šlo o podnik, kde nebylo ani o židli víc, než nás přišlo. Zákazníče, postůj a podumej, co si koupíš. Přece jen je to prodejna vína… v knihkupectví se taky nepředpokládá, že si celou knihu při zakoupení na místě přečteme(!), že? Jen blízcí přátelé, obchodní partneři a VIP pak jsou asi připuštěni k takřka divadelním křesílkům a psacímu stolu paní domácí. Strýc Honza patrně zařídil zaškatulkování valašské delegace do oné první skupiny. Teta hostitelka kromě ochutnávky vín připravila milé a „skromné“ pohoštění: francouzská paštička z husích jatýrek se rozplývala na jazyku, vepřové kolénko a něco na zakousnutí… NO, úžasné!.. Ale přišli jsme kvůli vínu. Naši vinní odborníci byli ve svém živlu. Mně to občas připadalo, jako když spolu někteří mluví neznámým jazykem. Ne, že bych základní rozdíly vín neznal – nejsem z té skupiny Pražáků, co víno rozdělují na červené x bíle, kyselé x sladké a dobré vers. průser (slovy pana Kaplana ze známé knihy ..), ale encyklopedické znalosti některých přítomných mne překvapily. Je škoda, že zde nebyl strýc Bohuš, zeptal by se i na věci, na které jsem se zeptat netroufal, abych zde nepovýšil do vinařských jeslí. Diskuse byla spíš o filozofii vína, impresi chutí a vůní a psychické pohodě vinaře či vinárníka. Víno není o pití, ale o náboženství, víře v Boha slunce. A i láska je jen chemie a endorfiny, když si odmyslíš flašku a její obsah.
Je dost pravděpodobné, že valašská družina jako celek se zde
pravidelně scházet nebude, protože by: I zarputilí držgrešlové však na samém konci uznali, že když se chceš dobře napít, je zážitek lineárně, (a možná i exponenciálně) úměrný té peněženkové ose. Nicméně teta Ptáčková je nejen milovnicí svého zaměstnání a práce jí je jistě i koníčkem, ale i spřízněnou duší v zájmech stejně zapálených členů družiny. Strýce kapelníka dokonce přesvědčila, že jsou asi přes blízký východ (republiky) vzdáleně příbuzní. Je tedy jisté, že tato rekognoskace nejen nebyla zbytečná, ale ani návštěva Valachů v Žatecké zdaleka nebyla poslední. Zapsal strýc
kapelník,
Lednová pravidelná schůzka družiny byla poznamenána náhlou a nečekanou inventůrou v místě obvyklého shromažďování. Valach však nikdy nespí(na vavřínech už vůbec ne), ani v zimě, a jeden pozorný strýc toto postřehl, patrně při obchodní schůzce-jak jinak, den dopředu, včas varoval a družinu se tak podařilo usadit o podnik vedle u včas zadaného stolu. Tato nepodstatná nehoda však připomněla po léta obvyklou a osvědčenou tradici. Když nejde v zimě dělat ohníky, zahustí se zimní činnost družiny v prostorách vytápěných. Vlastní a původní cíl rekognoskace – obhlídka a získání prostor pro budoucí možné schůzky družiny se tak posunuje předem do poněkud jiné roviny po léta však s obvyklým tradicionalistickým či konzervativním výsledkem: aktuální místo se nějak vždy hodí a líbí víc, než nově navržené. Nicméně důvod pro přátelské setkání je tak ad hoc vytvořen.
Již na
družině padly hned dva návrhy na okamžité přesunutí schůzky do
jiných vytypovaných prostor. Návrhy ale byly tři: Strýc Karel byl tak iniciativní, že ještě v den schůzky se osobně obětoval a už v noci zašel do restaurace U Perónu, Nádražní 40, Praha 5, (www.uperonu.cz) .Jako správný (samozvaný) vyslanec stihl krom objednání salonku se i seznámit s krásnými obsluhovatelkami, zjistit jejich jména, věk, rodinný stav, rasovou příslušnost, sexuální orientaci a náboženství.
Restaurace z ulice vypadá jako větší trafika pár metrů od metra. O to větší překvapení je, když zjistíte, že by se do ní vešlo snad na 200 lidí, aniž by si překáželi nebo se překřikovali. Majitelům se nějak chytře podařilo pospojovat objekty a místnůstky od Nádražní ulice až ke Strakonické což je samo o sobě cca 50 metrů. Do restaurace je tak přímý přístup i z parkoviště od pumpy s McDonaldem na Strakonické výpadovce. Kdyby uvnitř nebylo cca 5 výčepních barů a dvě kuchyně, tak by tam servírky mohly jezdit na kole. Nám se věnovaly hned dvě, jedna vypadala jako Kačenka Kornová a druhá - naopak tmavovlasá a menší, byla z Hané. Obě vědí co dělají a nabízejí, byly ochotné a vtipné. Jídelní lístek je koncipován ve stylu železnice, taky je půl metru dlouhý - jako perón, a jídla – výborná. Ceny odpovídají kvalitě a servisu, pivo – pouze Plzeň 12° z tanku +tmavé, je za 35,- což je poněkud dražší, ale nyní obvyklé. Naši vinaři jen namítali, že jim víno nenosily v džbánkách, ale po skleničkách, alespoň se bylo častěji na co dívat. Nechci činit ukvapené závěry, které přísluší družině a ostatním účastníkům, sešlo se nás 8, ale do této hospody bych rád a vždy pozval své přátele, ať už budeme 2 nebo 20. Takže vzhůru do dalších rekognoskací a návrhů na ně. Zaslechl jsem i názor hledat podnik s obsluhou nahoře (bez ?), nebo dole, aby tam nebylo v létě vedro, nebo pod lípama – tedy se zahrádkou. Zaznamenal: Strýc kapelník
Před-mikulášská sešlost valašské
družiny Informaci o letošní páteční sešlosti nemohu psát z pohledu nestranného komentátora či novináře. Vím proč. Ledaco mi připadalo, jak v české politice či ekonomice – nějak pozpátku. Žižkovské a smíchovské dělnické končiny se Valachům asi zalíbily nejen kulivá historicky dělnickému původu čtvrtí, ale zejména přetrvávajícím příznivým cenám v lokalitě. Buď jsem s klavíristou Paľem přijel pozdě, nebo se návštěvníci začali scházet dřívěji než obvykle. Řada z nich již byla po jídle, než jsme začali stavět aparutůru. Když už jsme ji postavili a měli hrát, dostal teprve Paľo jídlo. Jídelníček – úžasný! - samé králičí speciality. Patrně došlo ku snižování stavů v psím útulku. Obsluha byla přívětivá, akorát mezi nás krásná, mladá a jinak ochotná servírka občas rozhazovala střepy ze sklenic, které neudržela.
Jindy zcela bezchybný Paľo, slyšíci každou nuanci harmonií, hned při druhé písničce nezaregistroval změnu tóniny.. a trval si na svém. Kapela byla posílena o strýce Otu Olympica, který hrál jak při lidovkách, tak poté i s fojtem, svůj obvyklý olympický repertoár a střídal tak baskytaru se sólovkou. Dlouho jsem si myslel, že všichni tři strýcové spolu zpívají a že jim to ladí…, než mi došlo, že si Fojt ke kytaře a zpěvu přikoupil nové „šudlátko“, které jeho zpěv znásobí podle akordu na kytáře a rozvede do harmonie-trojhlasu. Rázem nás bylo na podiu virtuálně ještě víc, než jste viděli. Dostal jsem za úkol vzít foťák a pořídit dokumentaci. Foťák jsem vzal, ale po 13 snímcích došly baterky a i náhradní byly vybité přesto, že jsem je zrovna vyndal z nabíječky. Prosím proto o doplnění vašimi fotkami. Díky. Světlým okamžikem bylo vystoupení břišní tanečnice cérky Veroniky, jen kdyby se tak dlouho nepřevlékala. Měl jsem jí jít pomoci, ale měl jsem tam manželku...
Zatím jsem si (konečně) objednal pstruha, který jednoznačně nemohl být z útulku. Ten připlaval až v době tomboly a byl tak teplý, asi jako v potoce, ze kterého ho vytáhli. Na organizování tomboly jsem se letos nepodílel, zápasil jsem s tím pstruhem. Cílem tomboly má být spravedlivé rozprostření darů mezi příchozí, pokud možno nahodile a rovnoměrně. Vedle sedící strýc Jaro vyhrál obě velké sady propisovaček (dvě ze dvou) a poté i obě bezdrátové myši k počítači (dvě ze dvou). Lokaci lahví medoviny jsem nezdokumentoval. Vrcholem byl závěr tomboly. Já, který jsem měl do minulého týdne u tety Běty v mrazáku skladem zářijovou karlovarskou ovci od strýce Vlka - jsem vyhrál karlovarského berana. Tety a strýcové - DĚKUJI !
P.S.1 – o víkendu jsem si zašel na zvěřinové hody u nás na venkově a měli tam taky králičí speciality – asi se psí útulky zeštíhlují v celé republice P.S.2. u tety Běty selhal mrazák a tak minulý týden moji zářijovou ovci (spolu se svým býčkem..)..a s manželem .. odnesla do kontejneru. Na družinu mi pak přišla oznámit, že mrazák už je vymytý… Několik fotografií z vydařené sešlosti je možno najít zde. autorem článku i fotografií je strýc Vladimír, kapelník Kulatiny strýce kapelníka Je to jen pár dní, co oslavil své kulaté narozeniny strýc Vláďa, dlouholetý člen Valašské družiny a kapelník jeí kapely.
Strýci
přejeme Ti k tomuto jubileu pevné zdraví, hodně radosti v rodině i při
dalších aktivitách Valašské družiny, kterých se nepochybně
zúčastníš.
Výlet za houbami do
Orlických hor S půlročním předstihem byl naplánován výlet za houbama ke strýci kapelníkovi a tetě Janě. Po letním pádu vlády byla akce v ohrožení, protože se shodovala s (jedním z Vašků) navrženým termínem voleb. V den konání zářijové schůzky družiny byl proto výlet posunut o týden dopředu … a v tentýž den v podvečer nějaký jiný „venda“ - volby v parlamentu zrušil. Tato zmatená příprava však měla v obou směrech blahodárný účinek – zatímco národ si bude konečně utahovat opasky, u Valachů tomu patrně bude naopak. A výlet se dostal do houbově příznivější fáze měsíce – kdy tento ještě „douval“ a hřiby tak určitě povytahoval ze země...
Strýc Kapelník dopředu naplánoval cca 14 houbových jídel, z nichž většinu se podařilo díky lesní úrodě nejen „pořídit“, ale posléze i zkonzumovat. Rovněž pak sepsal Murphy-kapelníkovy houbařské zákony – jako návod na použití lesa. Fojt s rekognoskační skupinou již stihli nasbírat první koše v pátek odpoledne. Za odměnu pak dostali vepřové na houbách a houbovku z kotrče (Sparassis crispa), která chutná skoro jako držkovka. Disciplinovaný příjezd pátečních opozdilců do restaurace U Bobše už byl v duchu houbových orgií - byly houbové řízky s hranolky a oblohou, jen někteří jedinci neodolali a skončili u tataráku. Teta Jana už měla napečený hubník (slaná houbová „bublanina“ - pro velký úspěch jich průběžně dodělala další 4 pekáče), štrůdl byl sice bez hub, ale taky se ztratil, jakož i placka s rebarborou. Večer u Bobše se vydařil, a asi by se vydařil i lépe, kdyby muzikantům jedna blondýnka od sousedního stolu nezačala posílat fernety..
K snídaním byly průběžně po další dva dny 3 různé varianty houbové smaženice (s lečem, se slaninou a klobáskou) a rovněž bedly a růžovky na másle a kmíně. Fojt navařil kotel svého fojtského houbového guláše s valaškými klobáskami. Čtyřčlenná skupina vyrazila na sobotní cyklovýlet. Nedojeli však daleko, protože ztroskotali v nejbližší cukrárně – v Ústí nad Orlicí, no – ono to zas až tak blízko není. Zbytek Valachů opět v rojnicích vysbírával les, vedle hřibů už rostly i václavky (asi na počest již výše uvedených státníků). Vedle samosběru hub pak byla i brigáda na přípravě dřeva na horší časy, a v neděli Valaši přerovnávali fošny a prkna. Extempore s postupně umírajícími vozítky se nepodařilo digitálně zaznamenat a těžko by se i popisovalo. Jako svačinka se podávala vepř. kýta pečená na otáčejícím se grilu, ovšem s houbama v octě. Večer pak pečená kolena, které měla houby pouze v sosíku. Sobotní posezení se již konalo v kuchyni, protože bylo nutno topit a dosoušet nakrájené hřiby. Strýcové zpívali přesto, že kapelník, zmožený prací, brzy odpadl. Co se dělo ještě, je ale zdokumentováno. V neděli pak byl výlet na hrad Lanšperk a za divokými prasaty, které místní myslivci chovají v dobře zabezpečené oboře. To jenom adrenalinový strýc Karel, když už nemůže lézt po zříceninách hradu, strkal bez dovolení ruku ke kanci tak blízko, že dvoumetrákový samec se do něho zakousl. Na oběd teta Jana přichystala vedle divočiny i veselou svíčkovou, pochopitelně s houbovou omáčkou s noky a další variantu houbové polévky. Jako moučník upekla poslední plech hubníku. Každý z návštěvníků pak odjížděl s hřibama či václavkama, pokud tam ovšem nezapomněl košík, či jiné části výslužky..že? U nás se ale nic neztratí. Za pomoc děkuje: strýc kapelník A účastníci výletu jen dodávají: "Strýci kapelníku, díky Tobě i tetě Janě za Vaše pohostinství i bohatý a zajímavý program!!!". Několik fotografií z tohoto vydařeného výletu je možno nalézt zde. Podzimní ohník u strýce Jula Kdovíjak to bude s Julovo haciendou, tak si ji ještě musíme užít.. Podzimní ohník byl klidným posezením přátel. Vlastně jaký podzimní? Když se Valaši sešli ještě v létě a rozcházeli se už na podzim? Tento rok je nějak ve znamení různých nepříjemností. Co se může pokazit, to se buď pokazí nebo ztratí, co se může nepovést, to se po…., nebo zruší. Diskuse i na tato témata však byla přesto ve veselém duchu a i písničky tomu odpovídaly (..až tu zemi celou rozkradem..). Chválit Julovo cizokrajnou kávu by bylo nošením sov do Atén, jen ty jablíčka v županu, jím dříve s láskou připravovaných, jsme se tentokrát nedočkali.. Asi nešly péci z kdoulí, které právě dozrávají…
Kapelník poinformoval o výběru houbových jídel na následující akci v Hnátnici (Loc: 50°0'17.107"N, 16°27'24.864"E), zaměřené na rabování okolních lesů. Fojt s Vladimírem K. dohodli rybářský příspěvek….do plánované stravy. Zvláštní: obojí je jaksi … na vodě. Co mají rybáři s houbařema společného? Ti první jsou prý blázni, a ti druzí - tiší. Že jsem se odchýlil od tématu? Počasí - výborné, klobásy a slivovice taky. Poděkování tak patří hostiteli (až na ta jablíčka v županu..). Před posledníma písničkama, ve 23:18 přesně, Slunce ustoupilo do znamení Vah a nastala podzimní rovnodennost. Jen aby to někdo nevykecal těm houbám… Několik fotografií z ohníku můžete nalézt zde. Váš strýc kapelník Pohodový výlet Někteří po roce, někteří po půlroce, někteří možná ještě podřív, vyrazili směrem k západní hranici - za ovečkama a jejich führerem Vlkem. Podle místního tisku už bych ale asi měl psát: Wolfem - a to ještě ve švabachu, natolik se strýc domestikuje... Pro mne osobně je onen západní směr nějaký zakletý, Když jsem vyjel vloni svou tehdy ještě Xsarou, umřela mi autobaterka u kulaťáku zrovna při nabírání tety Jitky. Letos jsem vyrazil z Jižního Města a moje rekreační Š 120 začala jet na 3 válce už někde v Holešovicích. Za dálnicí pak už jela jen na válce dva…. Co si ta teta Jitka pomyslí, asi ji překřtím na Jitka Jonášová. Výlet měl takový hvězdicovitý charakter, a to jak co do směru tak i času. Valaši se trousili od pátečního poledne až do sobotního odpoledne …a stejným způsobem se i „vytráceli“: od/do Kraslic, Liberca, Prahy.Asi se cestou vyhýbali „diamantovému“ závodu, aby nepřišli o svá vozítka.
Strava byla patrně poznamenána hromadným úhynem rozličného zvířectva v tamtých krajách: divočáka prý přejel autobus, ovečka asi uhynula na předávkování trávy. Vepř, který poskytl uzená žebra zřejmě rovněž neodešel přirozenou smrtí. Stařičký pan autobusák, který si přišel posedět na pivečko, ale o ničem nevěděl - tak kdoví. Nicméně když akce ze soboty na neděli v noci vrcholila a o půl druhé okolo nás jezdil traktor s malým a nízkým vlekem– tak zase umřel (jistě přirozenou smrtí) nějaký divočák…a místní ho, asi s úctou jim vlastní, vezli ku kančímu hřbitovu. Byl tedy výtečný gulášek od PANA kuchaře, tety nachystaly živánskú, pečená žebra byla jak z divočáka tak i uzená. Mezi tím výtečné škvarky, česnekový bůček, maso v cibuli (netroufám si odhadovat, čí bylo to maso.…ale pes se nakonec našel…). Dámy průběžně napekly dva pekáče čehosi se švestkama a jablkama, ale to zmizelo tak rychle, že jsem si to nestihl ani prohlédnout, natož vyfotit. Jedna hladová teta se nám schovala i s pekáčem – aby mohla ochutnat a dojet švestkovou pochoutku.
Nejstarší přítomní strýcové (kupodivu) odvedli nejvíce práce, protože vynosili cca tunu stropních desek blíže ke stropu. Patrně proto, že se na práci nejlépe připravili a vyzbrojili (montérkama) – vypadali jako Pat a Mat. Někteří další pak pomáhali vytvořit stropní podhled na vazníkách. Počasí poněkud zabránilo dalším strýcům v navrhovaných činnostech a když pak přišla neděle a konečně krásné počasí, už se nehodilo řezat cirkulárkou a rušit tím bohoslužbu, tak alespoň okolo kostela vysbírali hřiby. V sobotu vpodvečer, když hrozilo, že dojde pivo, dva zodpovědní strýcové spanilou jízdu po občerstvovnách spojili s vlastivědně-pivním výletem do Valče. Další zodpovědnou jízdu někdy před půlnocí podstoupil nejmenovaný řidič pro točené do albeřického pivního romského srubu. V neděli ráno pak jiná skupinka vyrazila na houby a výlet spojila s vlastivědně-historickou výpravou do husitských Žlutic.Tam nás zaujaly krom pamětihodností čtyři večerky otevřené v pravé poledne na historickém náměstí a policejní auto u zámecké brány, za kterou namísto zámku stojí panelák. Dále pak cedule firmy „Žlutická teplárenská a.s.“ Hlavní účel výjezdu - sběr hub se rovněž vydařil - z přineseného koše hub byla okamžitě nachystána hustá nedělní houbovka (kterou však někteří ignoranti nazvali sekyrková polévka). Ten košíček hub jsme nestihli vyfotit.. Vlastně jsem skromně zapomněl na moji ranní vyprošťovací cibulačku s chlebovýma kostičkama. Co všechno se pilo a vypilo - raději nebudu psát, aby to nevypadalo, že před barákem musel parkovat valašský autobus.
Abych neurážel, nešel jsem si prohlédnout strýcovy osiky, které jako velkochovatel vyváží do okolních vyspělých zemí po názvem kanadské topoly. Zato jsem fotil a fotil a pokud máte zájem zde se můžete na na fotečky podívat. Pozitiva výletu:
Strýcu, děkujeme! Strýc kapelník Malé fotoalbum z fotografií strýce Vladimíra se nachází zde. Skoro letní ohník Když mi fojt hlásil, že objednal na ohník u Jula letní počasí, vzpomněl jsem si na „Poručíme větru, dešti!“ Ono mu to ale zase vyšlo… Akce začínala trochu nešťastně, v Praze jsme „zapomněli“ zpozdilého Karla. Fojt ohlásil, že chce potvrdit účast týden dopředu …a Karel ji ohlásil 55 minut před odjezdem posledního vozidla z Prahy, kam by se však nevešel ani do kufru. Buď musíme přesvědčit Karla na včasnější komunikaci, nebo Fojta na mobila. Obojí je ale asi marné…
U strýca Jula všechno kvetlo, červené třešně mu vyrostly i na pergole, takže jejich trhání připomínalo jižní pergoly ověšené hroznovým vínem - stačilo zvednout ruku. Strýcovi jsme pogratulovali k jubileu, což se neobešlo bez kondenzovaných švestek a „líbacího komanda“. Stylové horalské sklénky nás přesvědčily, kam že to patříme. Strýcové nachystali klobásky, teta upekla výtečný slaný koláč, i recept prozradila, ale asi si ho nikdo nezapamatoval. Víno teklo proudem, zejména pak Ž.ž.ž.žernosecké, výtečná a silná káva strýce Jula, připravovaná podle jihoamerických receptur proudem slabším, o to však chutnějším. Dvoučlenné torzo kapely se činilo jako obvykle, jeho činnost narušovala pouze teta Jana listováním zpěvníky a požadavky na úúúúplně neznámé písničky. Teta Rimma obdivovala krásy zahrady a každou chvíli se někde ztratila. Nejčastěji však byla k nalezení u třešňového stromu ..proč asi ? Strýcu, děkujeme! A zde na stránkách pro členy si ještě můžete prohlédnout malé fotoalbum z této opět vydařené akce. Text a fotografie zde i v albu strýc kapelník
Bože jak ten čas letí. Ani jsme se nenadáli a byl zde opět tradiční výlet Valašské družiny do Mutěnic. Tentokrát se konal o čtvrtém dubnovém víkendu. Oproti minulým letům se toho v Mutěnicích moc nezměnilo, což lze kvitovat s povděkem. Snad jen zvýšený zájem o návštěvu této slavné vinařské obce způsobuje trochu problémy se zajištěním noclehu pro větší skupinu milovníků vína a táhne i ceny ubytování trochu nahoru.
Víno je však stále k pití, lidé jsou zde stále pohostinní a tak není divu, že i letos byli všichni účastníci výletu spokojeni. Oproti minulým letům měl strýc Luboš většinu vína v lahvích, takže jsme měli možnost negustovat opravdu kvalitní vzorky. Svoji účastí nás potěšil i známý znalec vína, strýc Jenda s Brna s tetou Renatou. Ve sklípku jsme někteří skončili ve tři hodiny ráno a to jen proto, že jsme se museli druhého dne vrátit do Prahy. Sestava účastníků byla sice trochu jiná, než v letech předchozích, ale Ti, kteří zde byli letos poprvé projevili při loučení zájem o účast v roce 2010. Poděkování patří opět strýci Lubošovi a tetě Marušce, kteří o nás pečovali s příslovečnou pohostinností. Co dodat na závěr? No přece, počasí bylo opět jako na objednávku. A tady ještě dokumentace k tomu, jak jsem byl poctěn uzamčením vinného sklípku po ukončení našeho posezení. Zde je
důkaz, že jsem klíč skutečně od strýce Luboše dostal: A zde, že
jsem jako poslední sklípek opravdu vlastnoručně zamykal. A tím také
tato vydařená akce skončila. Rekognoskace pražských restaurací Na lednové schůzce
Valašské družiny byly dohodnuty dvě rekognoskace pražských
restaurací. Před-Mikulášská sešlost Již poněkolikáté se Valaši v předvánočním čase setkali na Žižkově, nedaleko od vodárenské věže. Letošní sešlost byla poněkud ozvláštněná. Tradiční tombola byla bohatší než obvykle, naši sponzoři a dárci dali do tomboly vedle řady lahví (m.j.výtečné medoviny) i MP3 přehrávač či přenosnou televizi, hlavní cenou pak byla celá ovečka od strýce Honzy Vlka. Ovečka se však výherci nějak nehodila, ne že by neměl rád maso, ale asi by to neuměl vysvětlit doma, kde že k němu přišel. Nabídl tedy cenu zpět do dražby, jejíž výtěžek půjde na psí útulek. Jehně nakonec vydražila teta Běta z Charlie clubu, kde se již několikrát konal valašský Silvestr.
Před a po tombole pak byla zejména všemi strýci obdivována pelikánovo cérka Veronika, která předvedla břišní tanečky, pak si s kapelou i zazpívala. Kapela byla rozšířena o přišedšího strýce Otu Olympika.
Ten si v průběhu večera zahrál s ostatními lidovky, v jeho závěru pak přidal pár svých oblíbených olympických, i jiných písniček. Bujaré vyvrcholení pak bylo ale kroceno obsluhou, protože už bylo po policejní hodině - a kdoví, kde všude rozvášnění valaši ten den skončili… Autor článku a fotografií: strýc kapelník Kterak si Valaši popletli světové strany Když se Valašská družina pražská hodlá vydat na výlet za ovečkama do hor, obvykle vyrazí tam, kde slunce vychází – do Beskyd. Tentokrát však vyrazila 12.-14. 9. 2008 po karlovarské, tedy směrem zcela opačným. Hory našla také, ale Doupovské. Strýc Honza hostitel se činil, aby Valachy spletl: po domě se povalovaly valašské tiskoviny, v trámu byla zťatá valaška (vlastně-zaťatá-ten první výraz spíše patřil Valachům..). Hostitel musel akci skutečně pečlivě a včas naplánovat, protože den před příjezdem se mu narodil prvorozený vnuk! Bylo tedy proč (a dlouho) gratulovat. „Na Františka“ bylo nejčastěji užívaným večerním pozdravem. Když už se v noci zdálo, že sedíme a zpíváme příliš dlouho na jednom místě, pozval nás strýc do místní, pololegální, ale velmi útulné občerstvovny. A tamní romští spoluobčané skutečně zpívat uměli.
Na sobotu ráno měl strýc naplánovano:
Kdo jiný než Valaši by přece měli píchat ovce… metodu s použitím holínek nelze popisovat před 22 hodinou.Vlastně už strýcovo příjmení svědčí o tom, že se neminul posláním. Umění je už to, aby stádo šlo tam, kam vůdce žádá…patrně i jeho původní vzdělání je zde dobrým předpokladem. Osmdesátihlavé stádo strýce poslouchá jako přirozenou autoritu, asi se mu ovečky nekoukly rodného listu.
Po docela vyčerpávajícím třídění a odchytu ovcí a beranů se část výletníků vypravila do Bečova, aby si prohlédli relikviář Svatého Maura. Bečov je krásné městečko s hradem a zámkem. V zámeckém arboretu se zrovna fotila krásná, docela bílá panna nevěsta. I ženich byl v bílém, váleli se tam v trávě, kdovíjak vypadali při hostině (a po ní). Relikviář je prý druhá nejvzácnější památka v Čechách, hned po korunovačních klenotech. V Bečově byl zrovna kongres kovářů, kteří veřejně předváděli své umění. To je zvláštní, protože „Hefaistos“ se obvykle koná v Lipníce.., že by si i kováři spletli kompas? Pak někteří navštívili výstavu hraček, někteří výstavu bicyklů a historických motorek (rozdělili jsme se dle věku a pohlaví). Další zastávkou byl Loket. Vzhledem k termínu Dne evropského kulturního dědictví byl vstup na hrad volný. Vedle expozice historických předmětů a západočeského porcelánu je na hradě expozice tortury. Zejména pro tety bylo poučné zacházení s cizoložnými ženami (pranýř, zazdívání zaživa, vplétání kolem, prolévaní hrdlem či ozdravný pobyt s havětí v hladomorně - vše názorně předvedeno, včetně zvukových efektů.
Po Lokti následovala zastávka v Karlových Varech. Teta Jitka nemohla jinak, než ochutnat teplé oplatky, teta Jana pak teplé prameny. Co mají tety společného? Asi barvu vlasů. Promenáda po kolonádě v odpoledním slunci doprovázená všudypřítomnou měkkou ruštinou všechny uspokojila a přesvědčila o pravém slovanském původu města Carlsbad. Jako upomínku pak výprava hostiteli dovezla před jeho dům plechovou ceduli, kterou si dovolil portýr umístit k našemu zaparkovanému autu: „Reservé pro hosty Hotelu "PUPP“. Myslíme, že u strýce rovněž najde uplatnění, když už nám ji tam portýr drze dal. Vpodvečer už byl dům plný dalších později přišedších Valachů, jakož i místních usedlíků. Strýc Honza (s tetou a velice šikovným místním kuchařem) chytře zamaskovali obětovaného berana do více chodů: byl guláš, pečeně, živáňská, výpečky s cibulí, klobásy ..a přesvědčil tak všechny nedůvěřivé, že dobře připraveného berana od čehokoli jiného nerozeznáš. S jistotou víme jen, že bůček, průběžně uzený v komíně přímo v domě, byl z prasete, jakož i výtečné škvarky. Ani žádný pes nikomu nechyběl. Někteří přítomní si proto už i objednali celou ovečku -tedy- v rozporcovaném stavu. Dokonce jedna teta tam asi jela jen kvůli objednávce masa a aby si prohlédla echt přírodní odchov. Sám mohu potvrdit, a teta Jana taky, že strýcovy ovečky mají pohybem blíže ke kamzíkům. Další přírodní aktivitou ekologicky zaměřeného strýce je velkochov cizo-krajných osik.
Všichni byli jistě okouzleni přírodou a všemi milými zviřátky, tedy krom jedné militantní feministické krávy, která ve svém odporu k sexu jde tak daleko, že inseminátora zahnala do jeslí (se senem) a před našima očima pokopala přítomného mladého býčka…Dámy, tak takhle ne !! Při nedělním návratu se zbylí výletníci zastavili v obci Chýše, kde je soukromý zámeček s upraveným parkem, známý pobytem Karla Čapka. Je zvláštní, jakou neuvěřitelnou vnější podobu má fojt s tímto spisovatelem, alespoň z profilu. V zámeckém malém pivovaru jsme pak ochutnali nejen místní pivo, ale i výbornou pivní Režnou. Cestou zpět jsme se ještě zastavili v lese, posbírali bedly, a v Krušovicích, čímž byla pivní anabáze zakončena. Vzhledem k počasí, které následuje v pondělí po tomto krásném víkendu je opět neuvěřitelné, jak se hostiteli vše podařilo zorganizovat. Díky, strýci Vlku !
Autor článku a fotografií: strýc kapelník Valaši zavítali do jižních krajů Na pozvání strýce Jardy zavítala skupina Valachů do jihočeských Cerhonic. Do CerHonic je zasazen děj Stroupežnického hry Naši furianti, ke na zámku jeho otec správcoval, a o pár metrů vedle rovněž Valaši nocovali. Po pátečním posezení v místní hospůdce, při kterém zahrála kapela pro veškeré osazenstvo, následovala v panských komnatách. Na zámku tedy valaši asi ještě nespali, vždyť hned za zdí byla místní kaple. Strýc Vladimír v noci slyšel v ložnici nejen záhadné hlasy, patrně spílajícího Autora, ale i bílou paní a na svém si trval po celou dobu pobytu. V sobotu byl připraven rozsáhlý a sofistikovaný program. Valaši odjeli autem do Písku. Dlužno podotknout, že důležitým prvkem v poznávání byly krom jiných atrakcí pro cizince rovněž typické místní občerstvovny. Sportovněji založená skupinka po obědě odjela na kolech objevovat přírodní poklady nepříliš ploché, ale krásné krajiny. Vyslancem ve sportovní skupině však byla (podle očekávání) za Valachy pouze odvážná teta Jitka. Ti méně sportovně nadaní pokračovali v objevování krás pohodlnějším způsobem. Přes zámek ve Vráži, využitý po padesát let je lázněmi (jež mnoho z nás bude brzy potřebovat) a řadou vesniček, které však svými historickými či současnými celebritami více než oplývají, dorazili na Zvíkov, většina opět pouze do nově postaveného pivovaru. Přes Čimelice, skoro rodnou obec strýce Jaroslava, kde kníže Schwarzenberg poskytoval jeho rodičům na zámku sice nechtěné, ale dlouholeté zázemí, se Valaši odpoledne, unavení nejen zážitky, vrátili zpět na základnu. Teprve vpodvečer se objevila i neobvykle svěží teta Jitka, dokazující, že i ve zdravém těle může býti zdravý vzruch. Unavenou měla jen jednu část těla. Ostatní vlastně taky, ale jinou. Večer pak již byl ve znamení opékání na kameni a mohutném zpěvu, neboť hospodář přivedl i početnou skupinu redomestikovaných cizozemců i místních usedlíků. Druhou noc pak bílá paní už šla jistě spát, a tak při rozednívání nikoho nerušila. Počasí jsme si nemohli přát lepší, domácí teta Jitka neustále přinášela nějaké lahůdky a tak nezbývá, než poděkovat oběma Jardovi i Jitce, za podařený výlet.
Autor článku a fotografií: strýc kapelník
Strýc Jaro kosil na Valašsku Na pozvání od Spolku pro zachování valašských tradic se sedmičlenná delegace Valašské družiny zúčastnila Velké ceny Valašska v sečení kosů. Toto významné valašské klání se konalo v sobotu 7. června 2008 v Semetíně. Dlužno říci, že jsme nebyli jen pouhými diváky, ale strýc Jaro byl jeden ze soutěžících a mnozí další byly členy odborné i laické poroty. V sestavě devíti účastníků velké ceny byl kromě známých valašských kosáčů i vynikající dobrý borec z Plzně. Úroveň soutěžících byla tak vysoká, že o rozdílech v umístění rozhodovaly už jen taková kritéria, jako byl jejich oděv, ladnost pohybu a čas. Nutno říci, že náš strýc Jaro v této konkurenci čestně obstál a umístil se na velmi pěkném pátém místě.
Odpoledne se konal fotbalový zápas semetinských tet a cérek, který skočil špatně pro rozhodčího, kterého po skončení utkání rozvášněné Valašky hodily do chladného potoka. Následovalo další fotbalové utkání mezi semetínskými ženatými strýci na straně jedné a svobodnými na straně druhé. Ani v tomto zápase nechyběla obětavost a velké nasazení všech hráčů. Součástí této významné valašské události byly i myslivecké hody a každému účastníkovi přišel k chuti kromě vynikající klobásy i kančí nebo srnčí guláš. Fojt neodolal, snědl postupně všechno a pochopitelně se přejedl. Trnkovice strýce Rudy však dělala zázraky i při podpoře dobrého trávení.
Poděkování všech členů delegace patří strýci Jaroslavovi Malučkému,
předsedovi Spolku pro zachování valašských tradic, který se stihl i
přes veškerou organizační práci věnovat i členům Valašské družiny.
Výlet do Mutěnic Letošní tradiční výlet do Mutěnic se konal 26- - 27- dubna. Účast byla hojná a s povděkem všichni přijali především velký počet hudebníků. Mezi nimi nechyběl ani strýc kapelník, Ota Olympic, strýcové Daniel a Pavel. Strýc Luboš měl k degustaci velký počet vzorků a Veltlínského na večer do sklípku bylo rovněž dost a dost. Co se týče občerstvený, obzvlášť všem chutnala paštika strýce Luboše. Hodně se zpívalo a nálada byla výborná. Podle strýce Luboše jsme však letos vypili méně vína. Asi to bude důsledek nedostatečného tréninku na schůzkách Valašské družiny. .
Změna místa konání schůzek V úterý 4. prosince 2007 se konala rekognoskace ve "Vinárně na dvoře", Preslova ul. 27. Účast byla dost hojná a všem přítomným se prostředí restaurace líbilo a místní kuchyň byla prohlášena za dobrou. Bylo tedy rozhodnuto, že lednová schůzka Valašské družiny, která se bude konat v úterý 8. ledna 2008 se bude konat v této vinárně. Jak vidět, Valašská družina zahájí rok 2008 dosti zásadní změnou. Doufejme, že ve dobrém duchu. Mikulášská sešlost Mikulášská sešlost, která se konala v pátek 30. listopadu 2007, podruhé v restauraci U vodárny, se opět vydařila. Trochu se nesla v duchu 20. výročí založení Valašské družiny. Tombola byla obzvlášť bohatá a upoutaly zejména láhve plné vitamínů a minerálů. Účast byla rovněž dobrá a toto setkání po jednom roce všichni účastníci využívali ke vzájemné výměně informací, někteří i k obnovení kontaktů. Kapela Valašské družiny hrála především tradiční lidové písně především ke zpěvu a někteří účastníci litovali, že nehrála svižněji k tanci.
Všechno nejlepší, strýci Honzo!
Dalších kulatin se dožil strýc Honza. Přejeme
mu do dalších let pevné zdraví, hodně úspěchů a radosti a v
neposlední řadě i spoustu pěkných chvil s Valašskou družinou. I
když bylo trochu chladno, S trochou obav jsem čekali na to, jaké bude počasí ve čtvrtek 20.října, kdy se konal ohník na chalupě strýce Jara. Nakonec se ukázalo, že strýc Jaro se snažil a počasí bylo dobré. Ostřejší klobásky a láhev slivovice, kterou u příležitosti svých narozenin přinesl strýc Petr, navíc vykonaly své a nálada byla perfektní. Po 22 hodině však chlad přece jen začínal vítězit a tak jsme se přestěhovali do strýcovy chaloupky, kde jsme při zpěvu písniček a poslouchání vtipů strýce Juraje pokračovali až do půl dvanácté.
Valašský ohník u strýce Jula Ve čtvrtek 7. června byl tradiční ohník u strýce Jula. Strýc nechal dopoledne vypršet všechny mraky, aby v podvečer bylo nádherně. To se mu tedy opravdu povedlo!!! Příjemné posezení pod bohatě obrostlou pergolou stálo za to. K tomu ještě klobásky, které všem perfektně na roštu připravil strýc Jaro, a jak se říká, nemělo to chybu. Tak jsme u strýce poseděli, popovídali si, popili vínka a zazpívali si několik pěkných písniček. Byl to dobrý příslib kdo nadcházejícího léta.
Mutěnice 2007 Rok utekl jako voda a byl tady již tradiční výlet do Mutěnic. Opět jsme navštívili sklípek strýce Luboše Štěpánka. Pochopitelně až po degustaci ve sklepě. Počasí ani lepší být nemohlo. Na Jižní Moravě všechno kvetlo. Nálada všech účastníků byla výborná. Hodně se zpívalo, vždyť kromě doprovodu strýce Oty Olympica jsme letos měli i pravou lidovou kapelu špičkových hudebníků, kterou přivezl strýc kapelník, a která sestávala kromě něho ze strýce Daniela a strýce Pavla.
Rekognoskace Koliby Javorník Na návrh strýce Jara se v pátek 2. března 2007 konala rkognoskace ve slovenské Kolibě Javorník v Praze - Řepy. Přes nižší, než očekávanou účast se zdá, alespoň z pořízených fotografií, že se rekognoskace vydařila. Pražští Valaši vyzkoušeli pravé halušky, slovenské pivo Zlatý bažant, ale i slivovici a zazpívali si s cimbálovou muzikou.
První letošní pozvání na Valašsko V lednu jsme obdrželi první letošní pozvání na Valašsko, a to od Spolku pro zachování valašských tradic na každoročně pořádanou soutěž "O najlepšé hňápané zelé", která se bude konat v sobotu 17. listopadu 2007 v Jasénce.
V
letošním roce oslavíme 20. výročí Snad jen pro připomenutí těm, kteří již nebo ještě nepamatují, Valašská družina v Praze pod původním názvem Valašský klub, byla založena v listopadu 1987 v restauraci Ba Paloučku v Praze. Letos si tedy připomeneme její dvacetiletou historii, trochu zavzpomínáme a nejspíše to i zapijeme tradiční trnkovicí. O tom, že se i v tomto, pro nás významném roce, nechystáme ležet za pecí, svědčí i plán akcí na rok 2007 , který vypadá snad slibněji, než v minulém roce. Tož tedy
vzhůru do dalších setkání a dobrodružství.
Mikulášská sešlost V pátek 1. prosince 2006 se konala v restauraci U vodárny, radiční Mikulášská sešlost. V příjemném prostředí Clubu koňské historie, se sešlo na sedmdesát členů a příznivců Valašské družiny Ke zpěvu a dobré náladě hrála kapela Valašské družiny vedená kapelníkem, strýcem Vladimírem, v níž exceloval vynikající hudebník a zpěvák strýc Paľo. Nechyběla tradiční tombola a zejména prvních pět cen (lahev slivovice a několik lahvinek výborného vína) rovněž napomohlo k rozehřátí přítomných.
Restaurace byla tentokrát bez chyby, takže kromě zdatných a
sympatických servírek se mohla pyšnit i chutnou krmí.
Ve středu 13. září se konal Valašský ohník na chaloupce strýce Jara. Na první pohled bylo účastníkům zřejmé, že strýc po celý rok nelenil a připravil pro ohník takové podmínky, o kterých se nám ani nesnilo. K tomu nakoupil výtečné šťavnaté klobásky a čerstvě upečený chleba z pekárny, která je od jeho chalupy vzdálena,co by kamenem dohodil. Ani t však ještě není všechno. Počasí bylo lepší než v některém z letošních letních dnů. Většina členů družiny to všechno nejspíš tušila předem, protože účast byla opravdu hojná. K tomu všemu si představte strýcem kapelníkem dovezené víno a pár pěkných písniček a máte celkovou atmosféru ohníku před sebou. Strýci Jarovi a jeho paní patří upřímné poděkování od všech účastníků ohníku a zároveň doufáme, že takovouto vydařenou akci si zopakujeme i v příštím roce, kdy Valašská družina oslaví své dvacáté narozeniny.
Vřelé díky patří strýci Honzovi za perfektní přípravu slavnostní vernisáže, která se konala 22.6.2006. Vyšel ze zásady, že spokojenost prochází žaludkem a připravil steaky ze tří druhů masa a to v takovém množství, že na ně přítomní Valaši nemohli stačit. To však byl jen začátek, protože fakticky následovala nepřetržitá degustace mnoha druhů výtečných vín. Málokterá odrůda zde chyběla a ročníky byly vybrány skutečným znalcem. Vyvrcholením emočních zážitků pak byla prohlídka soch, které na mírně zmámené Valachy působily živým dojmem. Nutno
ještě dodat, že kromě perfektního prostředí na úrovni královského
pikniku, strýc zajistil i nádherné počasí
Ohník u Jula byl opět na výbornou Valašský ohník u strýce Jula ve středu 24.5. získal od účastníků nejvyšší ocenění. Základem bylo pěkné slunečné počasí, které strýc Julo na tento den zajistil. Na tento základ navázala perfektní grilovaná kuřata, která předem naložil fojt. V pozdějších hodinách se však pod jasnou oblohou, plnou hvězd, citelně ochladilo a tak strýc Julo musel tradičně vybalit svá ponča z Equadoru. Součástí ohníku byla i malá oslava jmenin tety Jany. Při této příležitosti pak kapelník čepoval všem dobrá vína zcela zdarma. Přes nižší účast byl překvapením strýc Bohuš, který se po letech opět ohníku zúčastnil a zdá se, že to bude nyní častější. Strýci Julovi patří upřímné poděkování a my se jen můžeme těšit na příští návštěvu jeho, zelení obklopeného, sídla.
Výlet za vínem letos dopadl V sobotu 22. dubna jsme opět vyrazili do Mutěnic za jihomoravským vínem. Počet účastníků se oproti minulému roku podstatně zvýšil.
Počasí bylo perfektní a tentokrát jsme stihli i návštěvu vinařského muzea. Někteří si zde zakopiůli první vzorky, většinou destilárů. Potom jsme už měli sraz s vinařem strýcem Lubošem a zašli jsme do sklepa okoštovat, co loňská úroda přinesla. Vzorků bylo hodně a tak někteří už později úplně nerozeznávali rozdíl mezi některými odrůdami.
Poté, co jsme se usadili ve sklípku, a po perfektním guláši, popíjeli dobrého vína a písnička následovala písničku. O doprovod se staral i Ota Olympic a nálada byla perfektní.
V nočních hodinách byla degustace několika lahví z archivu strýce Luboše a Ti, kteří vydrželi nejdéle zašli ještě do jiného sklípku, kde mladí ogaři výborně zpívali vinařské písně. Poslední vytrvalci pak šli v 5 hodin ráno do postele. Z
vyjádření všech účastníků výletu vyplynulo, že by se měl tento výlet
opět za rok opakovat. Vydařený ohník u strýce Jula Ve čtvrtek 15. září se konal tradiční Valašský ohník u strýce Jula. Počasí bylo zajištěno perfektně a grilovaná kuřata se rozplývala na jazyku. K tomu pak už stačil nějaký ten litřík vína a spousta písniček za doprovodu kapelníka a fojta a nálada byla perfektní. Strýci Julovi patří naše vřelé poděkování.
Houbové orgie
Kdo nebyl v lese, neuvěří....
Do lesa jsem si foťák nevzal,
ale bylo to jako v kýčovité kreslené pohádce.
První dvě fotky jsou ze dvou
dnů po sobě, páteční houby jsou ty už zaschlé suché na pekáči.
V sobotu jsme sušili v kuchyni
poněkud velkokapacitně, nedělní houby jsme pouze zavařovali,
mrazili a rozdávali
Typoval bych to celkem tak na
60 kilo, 12 litrů usušených a plný mrazáček.
Text a foto strýc kapelník
|
||
|
